Období: leden 2012

Tak je to tu, nasedli jsme do letadla směr New York, náš trip byl u konce a stále mi nedocházelo, jak to mohlo tak rychle utéct. V New Yorku nás uvítal teplotní rozdíl 40°C, bylo lehce nad nulou, měl jsem na sobě jenom triko, košili a lehkou mikinu :) Naštěstí batoh aspoň trochu izoloval, ale zima to byla neskutečná :))  číst dál

Ze san pedra jsme jeli lodí do chetumalu, tentokrát mě loď opravdu zaskočila, byl to totiž lodní ryanair :)) Takže už vím, kde bude O'leary šéfovat, až skončí v aerolinkách :)) Zaplatili jsme náš nejoblíbenější poplatek za opuštění země a vydali se na cestu :)) Loď si hodinku v poklidu brázdila klidné moře, než jsme se dostali do Chetumalu. Hned po výstupu nás uvítala jednotka s automatickýma zbraněma, jenom tak aby se neřeklo :)) Vyřešili jsme papíry, které byly ještě otravnější než normálně a nechali se hodit na bus station. Již při první platbě jsme poznali flexibilní kurz při výměnách dolar - peso, každopádně bylo jisté, že domácí na tom vydělají pokaždé. číst dál

Z belize city jsem se vydali na plavbu do San pedra. Loď byla konečně pořádná, takže nás nečekalo žádné nepříjemné překvapení. Překvapení jsme si ovšem nadělili sami tentokrát sami :)) Vzhledem k nutnosti bookovat nás pobyt někdy měsíc zpátky a nedoručené konfirmace jsme nevěděli přesně kde spíme, ale měli jsme dva tipy. Profesionálně jsme pěšky v hodně zajimavém vedru dorazili do prvního hostelu, po několika desítkách minut se dovolali majitele a ten nám sdělil, že u něho rozhodně nebydlíme :)) Na druhou stranu to nebyla škoda, protože místo moc pěkné nebylo :)) Každopádně majitel nám ochotně nasměroval do druhého hostelu, který jsme měli vytipovaný, dokonce přesvědčil taxikáře, aby nás svezl zadarmo ten kilák, supr týpek. číst dál

Po předchozím neúspěšném výletu na Caracol, jsme se rozhodli, že podruhé štěstí pokoušet nebudeme :))I když nás to lákalo dost, zejména pak jízda v ozbrojeném konvoji, který doprovází všechny vozy až do bran města ... Náhradou byl Xunantunich, který byl asi 15 minut jízdy od San Ignacia, taxi za $4 nás svezlo až na přívoz. Ten byl navrhnut velmi zajímavě, přes vodu byla natažená lana a týpek s klikou tak dlouho točil, až jsme přejeli na druhou stranu :)) Dokázal rukama převést i 14ti místné mikrobusy, respect :) Xunantunich byl docela rozsáhlý, bez jakéhokoliv omezení v přístupu, lozit se dalo prakticky na všechno, obnovená byla jenom hlavní pyramida a to jenom z malé části, ale i tak z místa sálala tajemná atmosféra. číst dál

Z dangrigy jsme vyrazili do San Ignácia, které bylo svou lokací příhodné pro návštěvu májských ruin a dvou národních parků. Hlavní město belize belmopan byl naší přestupní stanicí, tento autobusák měl zvláštní pravidlo, kdo nesedí, nejede :)) V autobuse již bylo značně plno, když jsem nastoupili, seděli jsme prakticky po čtyřech na jedné sedačče :)) neohaduju si tipnout kolik lidí v busu bylo, a ještě hůř se ohladuje poté, co bus zajel za roh, kde čekalo dalších 40 lidí kteří se nacpali do uličky :)) po dalších 5 zastávkách bus byl naplněn neprostupnou hradbou těl a i místní atlet výběrčí uznal, že tohle na protahování není :)) číst dál

Přesun z Guatemaly do Belize byl opět s použitím water taxi. Před odjezdem jsme dostali razitko v místní office, za cca $10, pak jsme vyrazili na trajekt, který nás stál na naše rozpočtové poměry značných $30 :)) Dali jsme si suprovou snídani s něčím nevábně hnědým, podle našeho mínění záměrně rozmixováno tak, aby nešlo poznat o co šlo :)) Samozřejmě zapracovala představivost a hned jsme si povídali, jak místní rozmixovávají turisty :))) číst dál

Celkově náš výlet byl poznamenán několika zprávami o masakrech v Guatemale, proto jsme tuto zemi prakticky jenom projeli, abychom nabrali kamaráda a vypadli na trajekt do Belize, které slibovalo dostatek zážitků bez větších obav o život :)) Každopádně již hraniční přechod nás přesvědčil, že tato země není jenom tak, náš autobus odbavovali téměř dvě hodiny, můj pas mělo v ruce minimálně 5 celníků :) A ani razítko jsme nedostali :( číst dál

Dorazili jsme do malého hotelu v San Diegu, pozemek vypadal jako menší vojenský areál s přístřeškem na munici :)) Majitel byl Brit, hrozně pohodový týpek, dokonce v ceně noci byl i welcome drink. Zvolili jsme produkci nazvanou příhodně Pilsen :) Jeho story byla zajímavá, jako zadlužený pošťák prodal barák, auto a vydal se na cestu kolem světa ... Věděl že chce zakotvit v centrální americe a náhodou potkal místní slečnu. Spolu si otevřeli tento hostel, který za pár drobných vybavili lůžky, zdi pomalovali barvami, zasadili travník, přidali bazén a bar :)) Místo to ovšem bylo supr, mělo svoji atmosféru a pohodu, v dormu jsme vlastne vůbec nezůstávali, stále jsme byli venku, škoda jenom, že v hostelu byli jenom jedni další hosti :(  číst dál

Vypakovali jsme se z Playa de Coco a vydali se dále na sever k hranicím s nicaraguou. Cesta překvapivě ubíhala až ke zmiňované hranici, bus nám zastavil před celnicí. Opět jsme vyplňovali formuláře a tentokrát stáli i docela slušnou řadu. Místní si snažili vydělat prodejem imigračních formulářů, které samozřejmě dostali zdarma a poté předvyplnili nepodstatné části. Za tuto službu se někteří nestyděli účtovat i $5. Dále se na hranicích pohybovali směnárníci, kteří hbitě zbavovali místní i turisty nepotřebného oběživa. Byli hodně přívětiví, zejména proto, že věděli kolik vydělávají :)) Ovšem stále byli výhodnější než směnárna. číst dál

Z Arenalu jsme vyrazili dále západ k pacifiku. S přestupy nám přesun zabral skoro celý den, dorazili jsme na Playa de Coco, ospalé vesničky na pacifickém pobřeží. Jelikož majitel nebyl přítomen, vyfasovali jsme jiný pokoj a rozhodli se, že ho takticky potkáme v jeho vířivce :)) Vířivka byla skvělá, jenom trošku jí chybělo vytápění, které asi v těchto zemích nebylo standardním příslušenstvím :)) zkrátka dalo se v ní vydržet pouze se sebezapřením :)) Majitel přišel, nabídnul slevu plus nám dal ochutnat svůj oblíbený rum, no prostě docela slibný začátek ... Druhý den, při placení už tak shovívavý nebyl, protože se tvářil, že nám neuznává část peněz zaplacenou při rezervaci a chtěl víc než požadoval v noci ... situace se vyhrotila až tak, že v jednu chvíli nám řekl, že máme vypadnout a zapomeneme na to, že jsme tu byli ... naštěstí jsme se dohodli, že mu tech $12 navíc dáme, abychom měli pokoj. číst dál

Ranní odjezd do San Jose se protáhnul, kdy jsme se poprvé a naposled v historii nevešli do busu. Samotná cesta trvala asi 5h. Sama o sobě nebyla vůbec nudná, museli jsme totiž od moře vystoupat nějakých 1500m výškových metrů na náhorní plošinu hlavního města. Cesta byla značená jako dálnice, ale byla to spíš jedničková okreska. Ovšem její budování muselo trval desítku let, stát stovky milionu a lidských životů. Nezřídkakdy jsme se ocitli ve vykopaném korytu přesně na silnici, z jedné strany i 40m stěna, ze druhé nemenší srázy. Tunel jsme potkali jediný, takže všechny stoupání a sjezdy se násobily. Samotný přejezd těchto komplexů je zážitkem, zejména zásluhou řidičů závodníků :))   číst dál

Ranní odjezd zpět na pevninu do Almirante se nesl v podobném duchu jak většina water taxi, takže jsme více či méně mokří dorazili na pevninu. Chytrým tahem bylo zakoupení turismo taxi až do puerta vieja. Vylezli jsme z lodi a poprvé v životě jsem viděl, jak se nakládá veškerá bagáž na střechu, nebyl zdaleka jediný zasmuřený, ale po přivázání plachty se vše zdálo víc než v pohodě :)  číst dál