Ranní odjezd zpět na pevninu do Almirante se nesl v podobném duchu jak většina water taxi, takže jsme více či méně mokří dorazili na pevninu. Chytrým tahem bylo zakoupení turismo taxi až do puerta vieja. Vylezli jsme z lodi a poprvé v životě jsem viděl, jak se nakládá veškerá bagáž na střechu, nebyl zdaleka jediný zasmuřený, ale po přivázání plachty se vše zdálo víc než v pohodě :)
Vydali jsme se směrem na hranici a po hodinové jízdě krásnou plynulou cestou js me se dostali až ke hranici. První moment se mi nepodařilo odhalit, proč jsme zastavili, ale poté jsem pochopil, že jsem na místě. Hranicí byla řekla, přes kterou vedl letitý most. Vzali jsme si batohy a pěšky jsme šli k celnici :)) vylezli jsme na pahorek, zařadili se do fronta, na jejímž konci jsme zjistili, že pro opuštění panamy musíme zaplatit nějaký ten dolar :)) Po vybavení této náležisti jsme se postavili do další fronty na projítí. Mezitím zmiňovaným mostem projely dva kamiony s ocelovými odlitky, které nás alespoň ujistily, že nás rezavý most unese :)) Samotný přechod byl poté otázkou 4 minut nejistoty a přesného našlapování přes zrezlé plechy, díry a chybějící desky, no zkrátka nikomu se do vody nechtělo :)) Při odbavení na druhé straně jsme si vypsali náš oblíbený vstupní formulář a poté se snažili přesvědčit úřednici, že nechceme v zemi zůstat natrvalo. Byla z docela neoblomná, až španělská domluva a mávání letenkami z cancunu ji přece jenom přesvědčily.
Tak jsme byli úspěšně za hranicemi, již za mostem bylo vidět, že příždíme do jiné země, vše bylo upravenější a trochu civilizovanější, naskákali jsme do dalšího minivanu s nápisem turismo, které tuto zemi křižovaly ve stovkách a vydali se na další část putování. Poprvé jsem po cestě viděl banánovou plantáž :))
Při příjezdu do naší destinace nás překvapil slušný hostel jenom přes cestu na černou pláž. Také nás trochu zarazilo, že v hostelu kromě nás nikdo nepřebýval :)) Hladoví jsme se vydali do města, které se rozkládalo kolem hlavní ulice, celkově tak maximálně 10 bloků :)
Naše stravování zde zaznamenalo zásadní změnu, začali jsme po kilogramech konzumovat rýži, fazole a platanos. Tyto tři položky obsahovalo pak téměř každé jídlo nezávisle na typu občestvení či zemi pobytu :)) Dále jsme zjistili, že banány jsou daleko lepší než v evropě a suverénně nejlevnější plnidlo žaludků, jaké se dalo sehnat. Od té doby jsme jich nakoupili prakticky stovky :)) Ostatní ovoce bylo také dobré, ale docela drahé a ne o tolik lepší než na co jsme zvyklí.
Další den jsme se vydali na výlet do národního parku Cahuita. Tento park je defacto pobřežním parkem s 8 km vycházkovou stezkou. Vyrazili jsme ráno, ale již v 9h začalo být značně vedro, bylo to prakticky poprvé, kdy se nám na delší dobu roztrhaly mraky a my si mohli užít vražedného slunečního svitu. Poznatek z tohoto parku byl, že mimo stezky člověku pomůže akorát mačeta a to ještě ne na delší vzdálenost než 15m, dohlednost skrz prales byla maximálně 20m :)) Park jsme obešli bez problémů, jenom stále svítící slunce nám dělalo starosti. Oprávněně, bylo to první slušné kolektivní spálení se. Vypadali jsme trochu jako prasátka, ale naštěstí to ale nebyla víc než denní záležitost :))