Celkově náš výlet byl poznamenán několika zprávami o masakrech v Guatemale, proto jsme tuto zemi prakticky jenom projeli, abychom nabrali kamaráda a vypadli na trajekt do Belize, které slibovalo dostatek zážitků bez větších obav o život :)) Každopádně již hraniční přechod nás přesvědčil, že tato země není jenom tak, náš autobus odbavovali téměř dvě hodiny, můj pas mělo v ruce minimálně 5 celníků :) A ani razítko jsme nedostali :(
Nezpozoroval jsem na jihu země žádný zásadní rozdíl oproti Salvadoru, security menších obchůdků měli stále svoje oblíbené brokovnice, které byly používáním vyleštěny do kovového lesku. Tento zlověstný odstín naznačoval, že narozdíl od české policie, tyto zbraně nemají jenom na okrasu :))
Vystoupili jsme v Guatemale City, skočili do taxíku a podél metra, které bylo reprezentováno zajímavým autobusem se zvýšenou podlahou na samostaném pruhu, doplněného betonovýma zastávkama, cesta trvala jenom chvíli, dorazili jsme do nejstarší čtvrti, která nebyla moc vábná, taxikář nás po pár blocích vyhodil na autobusáku. Chvíli jsme kamaráda hledali, seděl si ve stínku a četl.
Koupili jsme si lístek na 6h bus do Puerto Barrios a vyrazili se najíst. Konecně jsme byli ve skupině dva spravní šílenci :)) Cesta ubíhala tak jak jenom může ubíhat, když se dva kámoši potkají po půl roce, no zkrátka jsme nakecali víc než za poslední měsíc :) pak jsme se ještě pokusili do busu propašovat nějaké corony, které nám závozník poté chtěl sebrat ... z obavy o alkohol jsme ho radši jak na povel vypili :))
To mě přivádí k myšlence, že skoro všechny busy ve střední americe mají závozníka, který se stará o zavazadla, vybírání vstupného a ostatní činnosti :)) Dále se v autobusech vyskytují obchodníci, prodávající cukrovou vatu, chlazené nápoje, teplé jídlo ... vždycky naskočí do autobusu, nabídnout a pak o kousek dál vystoupí :)) Pokud je řidič neochotný, automaticky dostane se mu pozornosti v podobě banánu, či jiné drobnosti :)) Největším extrémem byl horst z teleshopu, jak jsme přezdívali prodejci léků, které vás zbaví úplně všeho :)) vydržel hulákat na celý autobus minimálně 45 minut :)) Naopak supr byl pouliční harmonikář, který se zeptal na jméno dotyčného a pak o něm začal zpívat chytlavou písničku, pravděpodobně zaměřenou na jeho mužství, vše souzeno z reakcí ostatních spolucestujících :)) V autobusech jsme toho zkrátka zažili moc :))
Po příjezdu do Puerto Barrios jsme objevili ospalé město, které vypadalo jako po zásahu tornáda, asfaltové cesty prakticky neexistovaly, turisty jsme potkali asi tři. Dali jsme si doutník, nějaké pivko a šli spát až v jednu :))) Což byl ostatně asi rekord celého pobytu, protože většinou jsme nevydrželi ani do desáté :))