Z belize city jsem se vydali na plavbu do San pedra. Loď byla konečně pořádná, takže nás nečekalo žádné nepříjemné překvapení. Překvapení jsme si ovšem nadělili sami tentokrát sami :)) Vzhledem k nutnosti bookovat nás pobyt někdy měsíc zpátky a nedoručené konfirmace jsme nevěděli přesně kde spíme, ale měli jsme dva tipy. Profesionálně jsme pěšky v hodně zajimavém vedru dorazili do prvního hostelu, po několika desítkách minut se dovolali majitele a ten nám sdělil, že u něho rozhodně nebydlíme :)) Na druhou stranu to nebyla škoda, protože místo moc pěkné nebylo :)) Každopádně majitel nám ochotně nasměroval do druhého hostelu, který jsme měli vytipovaný, dokonce přesvědčil taxikáře, aby nás svezl zadarmo ten kilák, supr týpek.
Při druhém pokusu o ubytování jsme byli úspěšnější :)) I když už jsem měl praxi v hledání hotelů, stále mi přijde divné dorazit a zeptat se - nebydlíme tu náhodou ? :)) Každopádně jsme měli štěstí a bydleli tam, večer u bazénu jsme si vzpomněli proč jsme to pobookovali takhle ... no co už, pozdě, ale přece :))
Hostel byl nejlepší ve městě, s bazénem, pizzérií, barem a stoly na poker. Vlastněn byl opět britem, který vypadal a vystupoval přesně jako jeremy clarkson z top gearu :)) Každopádně to byl týpek.
Při checkinu nám bylo důrazně vysvětleno, že koupat se můžeme jenom v moři, v laguně bychom se stali krmením krokodýlů :)) měl jsem z toho respekt ... ale možná jsem jenom posera :)) Tak jsme si řekli, že bychom moře mohli jít zkusit, protože vypadalo jako z katalogů německých cestovek, dokonce i ty modré odstíny, prostě všechno ... tak jsme se vydali nejkratší cestou k moři a začali hledat pláž ... vybaveni ručníky a v plavkách se na nás místní podivně dívali, nechápali jsme proč, ale pak to přišlo :)) pláž totiž nebyla nikde, všude byla mola a nějakou zelenou potvorou porostlých prvním 20m metrů do moře ... Po pár zoufalých pokusech jsme rezignovali a vrátili se k bazénu :))
Město samo o sobě vypadlo jako klasické přímořské městečko, jenom místo aut tam jezdily desítky typů golfových vozíčků. Uprostřed bylo malé letiště s pravidelnou osobní dopravou hned dvou aerolinek, velice pěkné místo pro fanouška letectví. Ještě jsme dostali pokoj s výhledem na runaway, takže náš budíček byla první odletová vlna v 7am :))
Měli jsme toho celkově už opravdu dost, únava se kumulovala a zejména autobusy a lodě nás zabíjely. První den jsme strávili u bazénu, načež se v hlavách zrodil úžasný nápad, půjčit si kola a najít pláž na jihu ostrova :)) Nějak nás nenapadalo, že tam taky žádná pláž nemusí být ... No každopádně jsme si v před polednem půjčili kola a vyrazili ... zpočátku to docela jelo, ale již po pár km zmizena zpevněná cesta, po dalších stovkách se začaly objevovat kaluže, pak jsme vyjeli mimo civilizaci, na pravé straně ona laguna s krokodýly, nalevo žádná pláž nebo nějaká buš :)) Poměr kaluží a šotoliny se začal zvětšovat tak, že již nebylo možné kaluže objíždět ... první se durch přes kaluž vydala naše francouzska ... ač jsme se tomuto snažili odolávat jak to jenom šlo, okolní podmínky nás donutily rezignovat a poté jsme kaluže projížděli již bez mrknutí oka :))
Každopádně jsme našli kousek mikro pláže s bahníčkem, tak 15m max, a okoupali se :) tím prakticky náš výlet končil a nastal oblíbený plán ústupu k bazénu :)) Večer jsme se vydali na jídlo a hledat ferry na chetumal, pak jsme ještě zakoupili pár piv a ukončili večer "párty" u bazénu, při které se podařilo francouzsku vyprovokovat k tomu, aby hodila kámoše do bazénu, samozřejmě to nebylo bez dvojnásobné odvety :)) no prostě jako malí :D pokročilý věk se projevil až ve stádiu, kdy neměli žádné suché oblečení na převlečení, aneb risk management v praxi :))
Další den jsme vyrazili na schnorchlování se žraloky, rejnoky a desítkama rybiček :) Akce to byla docela povedená, průvodci fajn, jenom se opět projevil fenomén vzácnosti, kdy na jednom spotu bylo asi 10 lodí a na každé po 10 lidech :)) mě to tedy moc nevadilo, protože jsem měl co dělat, abych se neutopil při pokusu o nahánění rejnoka :)) Poté se k nám připojili malí žraloci, kteří jsou opravdu úžasní na pohled :)) Popojeli jsme ke korálům, což bylo zajímavější :)) guide nám udělal kolečko, ukázal parádní 20cm mušle a pár zajímavých rybiček :)) samozřejmě do té doby už jsem si dokázal nejednou loknout a začínal jsem toho mít fyzicky dost, prostě jsem zdechlina :))
Jelikož jsme sdíleli loď s potápěči, čekalo se na ně. Nebyli nikde v dohledu, když přijel strážník a řekl, že je máme za bariérou a proud je unáší do moře. Kapitán nastartoval motory a vydali jsme se na záchannou misi. Vlny byly obrovské, ale týpek loď vodil s centimetrovou přesností, dokonce i s otevřenýma dvířkama pro potápěče loď neustále nastavoval tak, abychom neměli s vlnama problém, každopádně to bylo nejvíc precise kormidlování, co jsem v životě zažil respect :))
Naše 3 noci utekly rychle jako voda a poslední zásadní přesun před námi ...
2024 ©