Po předchozím neúspěšném výletu na Caracol, jsme se rozhodli, že podruhé štěstí pokoušet nebudeme :))I když nás to lákalo dost, zejména pak jízda v ozbrojeném konvoji, který doprovází všechny vozy až do bran města ... Náhradou byl Xunantunich, který byl asi 15 minut jízdy od San Ignacia, taxi za $4 nás svezlo až na přívoz. Ten byl navrhnut velmi zajímavě, přes vodu byla natažená lana a týpek s klikou tak dlouho točil, až jsme přejeli na druhou stranu :)) Dokázal rukama převést i 14ti místné mikrobusy, respect :) Xunantunich byl docela rozsáhlý, bez jakéhokoliv omezení v přístupu, lozit se dalo prakticky na všechno, obnovená byla jenom hlavní pyramida a to jenom z malé části, ale i tak z místa sálala tajemná atmosféra.
Odpoledne jsme vyrazili na leguání farmu, která byla součástí pětihvězdičkového hotelu. Jednalo se o dvě klece, v jedné pobíhalo asi 60 leguánů a ve druhé asi 80 mláďat. Byli jsme poučeni jak držet velké leguány, bylo nám také vysvětleno, že leguáni končí na talířích, ale že chutnají skoro jako kuře :)) V malé kleci na nás opatrovatel doslova naskládal asi 15 mini leguánů, což byl docela zajímavý zážitek, ještě jsme si zkusili jak naštvaný leguán mlátí provokatéra ocasem a spokojeně šli na hotel.
Večer jsme se vydali do místního casina, kde probíhal první ročník pokrového turnaje :) Při pohledu na final table a jeho 9 hráčů jsme se prostě museli zajít podívat live... pravda, trvalo nám to nějakých 20 min a za tu dobu stihla vypadnout polovina hráčů :)) Při vstupu do casina nás nejvíc zarazil level pořádání toho turnaje, kameramanů se třepaly ruce jako největším alkoholikům ráno za pět šest před samoobsluhou, střih a grafika přenosu vypadala jako vytvořená v malování a komentátor se ve svých odhadech mýlil ještě častěji než já ve shodě podmětu s přísudkem :)) Dozvěděli jsme se, že se hraje asi o $3,5k což nás velmi převapilo vzhledem k předváděné hře :)) Dovolím si tvrdit, že kámoš by z toho stolu odcházel minimálně s $1k ... Každopádně turnaj dospěl do heads up, kde se asi ve třetí handě se do sebe pustily KK a slabé eso, unikátnost turnaje byla potvrzena jak jinak než párem es na boardu a bylo rozhodnuto :))
Ranní přesun do Belize city opět potěšil spíše provozovatele než cestující, protože maximální kapacita busu byla "vyčerpána" na 150% :)) Dorazili jsme do Belize city, první pohled naznačoval, že jsme přijeli nějakou horší částí. Pravda byla taková, že tam žádná lepší část nebyla. Město bylo srovnáno se zemí hurikánem v roce 1961 a evidentně se z toho ještě nedokázalo vzpamatovat. Spousta domů připomínala chatovou oblast, poprvé jsem měl nepříjemný pocit i za bílého dne. Koupili jsme si lístky na trajekt a šli jsme obejít město. Nebylo tam zhola nic k vidění, kromě hromady bezdomovců a pochybných existencí. Rychle jsme pochopili, že v hotelu nám bude nejlíp ... To nám taky vysvětlilo proč v belize city není moc hostelů s online rezervací :) Večer jsme se šli jenom najíst, ve tmě jsem se necítil vůbec dobře a tak jsme po 10 minutách zvolili ústup do hostelu a večeři tam, ještě že jsme tam spali jenom jednu noc :) Ráno nás čekal přesun na San Pedro, poslední destinace na našem výletu po belize.
2024 ©