Těžko se mi začíná tento cestopis nějak smysluplně, poslední měsíc jsem strávil na cestách, v hlavě nádherně vymeteno a všechno se mi začíná v hlavě pěkně míchat :))
Poznámka pro všechny zbloudilé čtenáře, v textu se bude vyskytovat nemalý počet gramatických chyb, o trochu víc nesmyslných vět, spousta otevřených osobních názorů a stovky sarkasmů.
Prosím ty, které můj styl uráží, aby strávili svůj čas hledáním hlubšího a inteligentnějšího blogu na místo textových výpadů na mou neomalenost :))
Něco málo o mě, jsem vysokoškolák, který měl to štěstí opustit klidné vody českého vysokého školství a zkusit zač je perník ve světě. Nebyla to primárně otázka inteligence, jako již ostatně je na našich vysokých školách zvykem :)) Tak tedy po jednou náročném anglickém testu a k tomu navíc ještě jednomu pohovoru jsem byl vybrán na studijní pobyt v USA se zaplaceným školným, ubytováním a stravou. Systém amerického školství je trimestrový, na konci listopadu s hotovýma zkouškami jsem si mohl užít zasloužený měsíční odpočinek :))
Jelikož Státy jsou zemi pro nás zemí drahou, jako ostatně spousta dalších a při naprosto nekřesťanských cenách letenek zpět do Evropy návrh padl na trip centrální amerikou. Motivací byla skupina českých studentů, kteří podobný trip absolvovali v minulém roce. Slovo dalo slovo a po dlouhodobé manipulaci jsme získali španělsky mluvící slečnu, která pro nás jazykově natvrdlé a španělsky naprosto nepoznamenané měla cenu diamantů :)) Nakonec se nám podařilo získat i 4. člena skupiny, dalšího českého studenta, takže národní sestava byla dva češi, jeden slovák a nebohá španělsky mluvící francouzska :)) holka je to pohodová a evidentně má nervy ze železa, když si troufla na měsíční pobyt se třema chlapama … respect
Cesta se předpřipravovala ve třech etapách, první nejdůležitější byla rozhodnutí, že chceme jet, toto rozhodnutí nás na tolik zaměstnalo, že po jeho jednohlasném schválení jsme si museli dát aspoň měsíční pauzu. Pak přišel plán tripu … po pár hodinách ne zrovna intenzivního googlení, pár kompromisech a tipech od lidí, kteří danou oblast již navštívili, byl sestaven bojový plán obsahující 4,3 tkm přesun za 30 dní pozemními prostředky. Přišlo mi to trošku nerealné a tak počet destinaci byl omezen a celková odhadovaná délka snížena na 3,5 tkm. Plán byl následovný. Vím, vypadá to víc než šíleně, ono to taky šílené bylo, s průměrem přes 100 km za den se tomu těžko dá říct pěkná dovolená, ale bylo rozhodnuto :))
Začal boj o co nejlevnější letenky z NYC do Panama City a zpět z Cancunu do NYC, po soustavném ověřování cen nás dostalo náhlé zdražení dva měsíce před odletem, které nás utvrdilo jenom v tom, že je potřeba rychle bookovat, jak se cena vrátila na stejnou úroveň jako předtím. Samozřejmě že den na to cena klesla asi o $60 :)) Jeden z mých spolucestovatelů to nesl značně nelibě, až tak, že jsem si z toho musel začít dělat prdel, za což mu děkuji, jinak by mě to asi taky štvalo :)) Trip se blížil. Přípravy se smrskly na nakoupení repelentu, batohu a opalovacího krému a vyhledání jak užívat antimalarika. Ještě se trochu něco pogooglilo, ale rozhodně se to nepřehánělo, zabookoval se první pobyt v panamě city a jelo se.
Přesun na EWR, neboli Newark, NJ airport proběhl za němého úžasu co je NJ za díru, letadlo mělo zpoždění a ještě mi k mé nelibosti změnili typ na naprosto obyčejnou 738. Každopádně jsme byli na cestě. Sbalení do krosny obsahující 15kg materiálu, ze kterého 3 kg měly jenom ploutve, které se se mnou pěkně projely. Již nástup do letadla, ve kterém jsme byli určitě jediní Evropani a s pár Američany, hlášením ve španělštině a neklidnou atmosférou mi dal jistě pocítit, že tento trip bude jiný než všechny mé ostatní. Abych to uvedl na správnou míru, za poslední 3 roky jsem projel hodně z Evropských zemích, ale všude jsem se domluvil, letěl si s kufříkem jako ostatně každý a nejdelší přesun byl většinou z nízkonákladového letiště do města :))
Tento výlet byl ale něco jiného. Absolutní nemožnost mého standardního rámcového plánování prázdninových pobytů spolu s nesčetnými přesuny, jazykovou bariérou rozměrů čínské zdi a snahou o minimalizaci rozpočtu mi dodávala pocit jemného mrazení.
2024 ©