Ranní příjezd do Almirante byl zničující, osada se podoba spíš náhodně zbitým deskám a plátům plechu. Potřebovali jsme se dostat na ostrov, proto jsme sedli do našeho prvniho water taxi. Do té doby jsem s water taxi měl jenom malé zkušenosti. Nacpali nám batohy na příď, zatáhli plachtu a já s pocitem absolutního bezpečí si pro jistotu nasadil vestu :)) Tyto lodě většinou nejsou příliš pohodlné, tato alespoň měla dostatečně boční krytí, které zachytlo většinu vody pokoušející se prodrat dovnitř. Ne ovšem všechnu, ale mokří byli jenom ti, co neseděli vprostřed :)) Zapomněl jsem podotknout, že cokoliv spojené s vodou je o hodně dražší, water taxi, ryby, surf rent, prostě všechno.
Dorazili jsme do ospalého městečka na ostrově, kde chcípnul pes. Jediný rozdíl co jsem zaznamenal, že místo sedanu taxi se objevily pickupy, samozřejmě značky Nissan :)) A ještě že vozy taxi byly jediné vozy na ostrově.
Bocas del Toro byl referován jako zapomenutý ráj na zemi. Bohužel na můj vkus mi občas přišlo, že až moc zapomenutý. V té době jsme na ostrově byli málem jediní turisti :)) Společně s nevlídným počasím, které nás doprovázelo již od příletu, kdy bylo neustále zataženo, několikrát denně sprchlo a na modré kousky oblohy jsme se museli vzájemně upozorňovat, jsme si toto místo moc neužili. Alespoň bylo fajn, že i přes přeháňky a slušné deště stále bylo dost stupňů na kraťasy a triko. Ubytovali jsme se v hostelu, jehož název zněl jako marihuana a jamajské barvy mě v těchto myšlenkách jenom utvrzovaly. Celému komplexu vévodil velice slušný bar. Vedoucí hostelu byl Ital, prý ho všechno doma dožralo, tak se sebral a přijel jsem, pracoval za peníze, které stačily na pokrytí života a surfování. Vypadal šťastně.
První den jsme obešli okolí hostelu, sezóna - pokud nějakou očekávali - zdaleka nenastala. Všude značný nepořádek, něco jako uklizená pláž nehrozilo. Je fakt, že na takové drobnosti si člověk docela rychle zvykne :)) Všude se potulovali zdivočení psi, o které se vůbec nikdo nestaral, dokonce ani auta nepřibrzďovala, když se nějaký nacházel na silnici. Bylo mi jich líto, ale místní to prostě neřešili. První den jsme se jenom tak potulovali okolo, druhý den jsme se trochu dospali, protože již nás začalo zabíjet ranní vstávání … Proto jsme v 9pm vypadali jako mrtvoly. Nesčetněkrát potom jsme se snažili vydržet alespoň do zmiňované deváté, ale únava byla silnější :))
Den druhý jsme si půjčili kola, respektive dvě torza, jedno nejelo prakticky vůbec, druhé po značném úsilí se podařilo zprovoznit po dobu dne, každopádně na delší výlet než půl hodiny to opravdu nebylo. Odpoledne se trochu vyčasilo, spásný nápad půjčit si surf vypadal velmi lákavě. Nasedli jsme do jednoho s taxíků a nechali se odvést za nejlepšími vlnami :)) Celí natěšení jsme se nechali vysadit u velice pěkně vypadajícího místa. Připravení v plavkách jsme se dívali na kolegu, který již měl se surfem zkušenosti, jak nám to pěkně předvede. Jenom s jedním jsme moc nepočítali. Taxikář nás totiž vysadil u pláže, kde bylo mrak ostrých korálů :)) Takže v praxi to vypadalo tak, že než jsme dorazili přes to ostnaté pole do míst, kde se dalo surfovat, již dávno jsme utrpěli nespočet řezných ran na chodidlech. Největší z nich se mi prakticky hojila skoro celý pobyt. Následná vychytávka a rituální obětování svátečních bot přinesla nečekanou radost v podobě lehkého přesunu za hranici korálů. Bohužel jedna z nich zůstala v boji s vlnami a skákat po jedné noze opírající se o surf, na to byl panečku pak pohled :))
Spásným nápadem poté měla být kombinovaná tours se dvojím šnorchlováním, delfíníma a nejlepší pláží na okolních ostrovech a navštívení národního parku s červenou žábou objednaná na druhý den za neodolatelných $18. No nekupte to :)) Ráno se vzbudíme, vyrazíme časně ráno, počasí už je zatažené a vypadá to na déšť. Nasedáme do lodi. Pravda taková normální lodička, bez jakékoliv ochrany proti větru či vodě, neznalí jsme se posadili do předposlední ze 4 řad. Vyjeli jsme, moře bylo klidné jenom v zátoce, jak jsme se vzdálili, začalo pofukovat. S nabývající rychlostí a větrem jsme se stávali mokřejšími a mokřejšími. Naše guidy to vůbec nevzrušovalo, lidé v poslední řadě dostali plachtu. Ta jim ovšem byla úplně prd platná, protože tvar lodi a větší vlny posílali na naši řadu pořádnou sprchu každých 15s, zatímco poslední řada byla nahazována v podstatě konstantně :)) Poté nastaly mé oblíbené boční vlny, které naše lodička úplně nezvládala. Na jedné z nich jsem se podíval vodní hladině hodně zblízka do očí a nebyl to dobrý pohled. To naštěstí už i náš – příčí se mi říct kapitán, protože kapitán je někdo kdo umí s lodí zacházet – zjistil, že takhle se nedá jet a zpomalil.
Po 20 min jsme dorazili to delfíní zátoky. V té době již jsme byli mokří úplně a díky větru také pěkně vymrzlí. Nicméně jsme viděli několik delfínů. Které jsme pak naháněli jak to asi dělají rybáři, když je chtějí ulovit. Poté jsme vyrazili šnorchlovat, opět rychlá jízda se sprchou přinášela nejenom již strach o život ale i docela zásadní zimu :)) Brzy jsme dorazili na místo, které nevypadalo nijak zajímavě. Jediné co nám zbývalo, bylo zalézt do vody a plavat, abychom se trochu zahřáli.
Po slušném obědě za nadsazenou cenu jsme vyrazili na onu nejlepší pláž. Cestou nám k tomu všemu ještě začalo pořádně pršet, aby nám to nebylo líto, že jsme ještě alespoň trochu suší. Vystoupili jsme u parku ve kterém byla pláž, zaplatili fee a byli vpuštěni dovnitř. Na pláž nás měl odvést shuttle, lilo jako z konve. Shuttle přijel za chvilinku, schopný převést asi 14 lidí, ale z toho 12 na korbě na provizorních lavičkách :)) Samozřejmě v té fázi nám už bylo všechno jedno zasedli na korbu. Po pár minutách jsme dorazili na pláž, už nelilo, byla to průtrž mračen. Tak jsme se šli okoupat. Po pár desítkách minut trochu déšť ustal, tak jsme šli hledat červené žáby. Na obrázku měly minimálně 30 cm, ale ve skutečnosti jsme málem potřebovali lupu :)) výlet byl asi 100m a dál jsme nebyli vpuštěni. Při návratu jsme zalezli do hospody čekající na shuttle aby nás odvezl zpátky. Shuttle nejel již minimálně třetí svou rotaci, tak jsme se v absolutním slejváku rozhodli vyrazit pěšky. Po 15 min chůze jsme ještě zjistili, že jsme zapomněli batoh, tak jsme v žabkách běžel pro něj zpátky :)) No prostě, když se daří, tak se daří :))) Večer jsme si spravili chuť na místním Abuelu s mangovým džusem. Opravdu parádní pití :)) Poté jsme oslavili narozeniny na posedu v houpací síti, naše dny na tomto ostrově byly sečteny ...