Můj věk se blíží konci prvního čtvrtstoletí a tak s radostí oznamuju, že jsem konečně měl svůj první happy meal :)) Do té doby jsem si mohl klást otázku, jak jsem jenom mohl prožít plnohodnotné dětství bez této vychytávky … Dnes už má potvrzené, že bez mrknutí oka. Další z amerických vychytávek jsou zábavní parky. Takové ty obrovské, co známe jenom z profláknutých amerických seriálů. Nedávno jsme měl tu možnost za necelých 39$ za den takový park navštívit. Pro upřesnění, nejsem největší posera, miluju rychlost, změny směru mi nikdy nedělaly zásadní problémy. Je tu ale jedno ale … nemám rád moc výšky a nejsem zrovna z nejdůvěřivějších osob … Toto vše se mi později pěkně vymstilo :))
Ale pěkně popořádku, přijeli jsme do parku asi 45 minut před otvíračkou, všude už mrak lidí, zaplatili pěkné parkovné a vyrazili k vstupní bráně. Samozřejmě již se tvořil shluk lidí před vstupem … letmý pohled do tohoto davu dodával trochu jistoty … pokud totiž nepočítám rodiče s dětmi, tak jsme v parku s přehledem patřili do 1% nejstarších: D Profesionálně jsme se protlačili úplně k bráně, kde jsme málem ve sprinterském podřepu očekávali otevření bran … To vše pod tíhou story, jak se na jednu atrakci čeká třeba 2h a max člověk stihne 5 za den :))
Brány se otevřely, my vyrazili a vybrali si nejprofláknutější atrakci, která byla ovšem záludně schována v nejzazším rohu parku. Po 5 minutách běhu nám fyzická kondice nastavila stopku a tak jsme se zařadili do nejbližší fronty :D Bez mapy, informace a ani tušení jsem nasedl do sedaček, upásal se tak, že jsem měl problém dýchat a očekával trochu vzrůšo.
To co následovalo, se nedá moc popsat … vytáhli nás pozadu do opravdu šílené výšky a odbrzdil … po cestě jsme udělali pár typických smyček a pak nás dráha tak ve 30m 3x otočila kolem osy a pak náhle zastavila … tím umožnila pohled na další smyčku, která nevypadala vůbec dobře, padák do levé několik desítek metrů … my tam vyseli jako prasátka připravená na porážku … celé tohle divadlo celkově trvalo něco málo přes minutu, ale tolik strachu jsem opravdu dlouho nezažil … Jsem si skoro říkal, že stačilo … ale kluci vyrazili téměř bez zaváhání dál, takže mi nezbývalo nic jiného než pokračovat, nebo sedět následcích 10h v autě na parkovišti … V následujících atrakcích se mi začalo ulevovat a dokonce i fotky v krizových místech dráhy začaly vypadat jinak než pohled smrti z očí do očí :)))
Už jsem si skoro říkal, že to zvládám v pohodě, ale pak přišlo něco, co vypadalo šíleně … ten bazmek se jmenoval Green Lantern … šílené to zařízení … viz fotka … prostě mimo osu vás zapásají na čepu, kde se točíte podle libosti a pustí vás z výšky po pěkně zajímavé dráze … řeknu jenom to, že člověk vůbec netušil, co ho čeká a tak to s námi házelo takovým způsobem, až to pěkné nebylo …
Po té jsme se hezky uklidnili projetím po dráze s názvem scream, a opravdu, po tomto zážitku to bylo relativně v pohodě :0 Jsem si opět říkal, že to horší nemůže být … mýlil jsem se … a to ještě dvakrát :D a tak jsme vlezli na dráhu tak asi z šedesátého prvního … tu co znáte ze začátku step by step … no můžu říct jenom to, že faktor strachu na této dráze byla trvanlivost konstrukce a její vůle … tolik divných zvuků jsem snad v životě v minutě nikdy nezažil … :D
Zlatým hřebem byla atrakce se jménem Goliath, rozumněj trošku přerostlejší dráhu, úvodním sakra strmým padákem až pod zem do tunelu :D … a ještě mi kámoš nahoře říká, dej si ruce na horu ať to za něco stojí … no stálo … vlak se propadl takovou rychlostí a způsobem, že jsem měl v gatích naděláno … xD viz video … jako na potvoru tam dole v nájezdu do tunelu je foťák … vypadal jsem jako bych právě spolknul roj včel xD
http://www.youtube.com/watch?v=5qyHNijK65A
Vydrželi jsme tam do zavíračky, zpětně si říkám, že bych do toho šel určitě znovu, ale při vzpomínkách na ty první momenty paniky, tak jsem rád, že právě sedím na pevné židli …
Závěrem se sám sobě směju a říkám si, že jsem v dětství opravdu o nic nepřišel :))
2024 ©