Ještě s mírnou kocovinou vyrážíme z Vegas, náš další cíl je zapadlé městečko Panguitch, které jako jediné nabízelo relativně levné ubytování s reálným dojezdem do 3 národních parků – Glen National Park, Bryce Canyon and Zion National Park, cesta je opět monotónní, nic se neděje a je to spíš o tom neusnout. Co se amerických řidičů týká, jsou velmi předvídatelní, mají přílišný respekt z chodců a až hystericky dodržují nízké americké limity a absolutně nepředjíždějí. No zkrátka v Evropě bychom je asi sežrali :)) Jediná piha na jejich kráse je, že se v momentě kdy jim člověk uvolní pruh, automaticky zrychlí a jedou bez ohledu na to kolik předtím jeli, jaký je aktuální limit nebo jestli díra k dalšímu autu je jenom 5 metrů :)) Největší sranda, že jakmile někoho opět dojedou, zařadí se poslušně za ním do kolony … a tak pořád dokola :))
Jelikož cesta byla více než nudná, zaměřím se na naše stravovací návyky. Cena a dostupnost rozhodovala téměř pořád, takže první týden vypadal spíš jako výprava na kontrolu kvality lokálních mcd. Po týdnu už nám to lezlo tak krkem, že jsme nemohli moc jinak a přesedlali do burger kingu, občas potkali kfc a subway … ale prakticky jsme žili na hamburgerech … popravdě, ještě teď se mi zvedá kufr, když vidím jenom žluté Mko na červeném podkladě :)) Po týdnu se ovšem něco změnilo … poprvé jsme šli do pandy xD s nadhledem to můžu nazvat jedem ze zvratů našeho výletu, kdy jsme snad poprvé jedli nějaké normální jídlo … popravdě panda je čínský fast food, kde si můžete vybrat snad jakékoliv kuře, dát si ho normálně s rýží jako člověk a ještě za to zaplatit míň než za burger :)) Nejlepší byl kámoš, který v momentě, kdy někdo začal o jídle, poskočil, očička se rozzářili a opakoval tak dlouho dokola panda, panda, panda až jsme se podvolili a zadali ji do navigace :D
Jediné co jsme po cestě viděli, byl Zion national monument, což byla zajížďka asi 30 minut a 30 metrů pěšky. Podobně koncipovaná byla většina vyhlídek, koneckonců i parků, na spoustu míst se dalo přijet autem, vylézt ujít 200m a vidět všechno. Na obhajobu američanů proti českému konzumnímu kritikovi jenom dodám, že v té poušti se fakt moc nedalo, teploty byly stabilně přes 100F slunce pálilo jako blázen a maximálně 6 mílový chodníček a to ještě ve stínu připadal v úvahu. Proti nám také stály stále dlouhé přesuny, takže když jsme se někde doklepali hodinu před polednem, na úplnou procházku to nebylo :))
Dorazili jsme do Panguitche, což bylo město tak 9x6 bloků maximálně, ubytovali se v místním motelu, a objevili indoor vířivku :)) No můžu vám říct, že po 12 dnech v autě to bylo něco … jenom ráno jsme se rozlámaní skoro ani do auta neposkládali :))
2024 ©